No, město veliké, kam ta sláva tvá tě zavála?
Kdybych měl neznámému obyvateli země České představiti tuto líheň stvoření podivných kde bych začal? Váhal bych protože míst kde začít je poskrovnu a nejlepší by bylo se napojit již na existující příběh, který by mohl být dále rozvíjen, tvořen a měněn. Ano, to je ono, nesmíme zapomenou na Lipnici nad Sázavou. Kromě úžasného hradu a koloniálu v podhradí, od kterého se vykročiti dá do lomů nevzdálených, je město hrdé a známe především postavenou tajemnou, jež postavou snad ani není, ač karikaturu všeho a všech skvěle umí.
Pán (již třetí v našem příběhu), jež Hašek si říkat nechá,
na konec Svého příběhu, v hospodě na Lipnici čeká.
Dobrý voják Švejk je i Švejkem lipnickým,
stejně jako Lipnice žije duchem švejkovským.
To je nedaleko ale jaký je Brod?
Brod jež prvně pouze brodem byl,
následně se Smilem (taky Pánem) svůj osud spojil
a v neposlední řadě svůj německým duchem žil,
neříkám snad moc?
Havlíček? Ten tady taky žil.
I když nevím jestli spokojený byl.
Neboť svůj únos do Brixenu odtud zakusil.
A to byl teprv člověk, jež rým okusil,
snad i Satyra z něj vytasil.
To je taky Brod,
město vzešlé z vod,
jež Hnáta v erbu nasadil.
Město je plné policitsů ve zbroji, kteří vás kteroukoliv denní i noční hodinu poučí o především tom, co dělat nemůžete. Nicméně poslední dobou dostávám pocit, že ve městě se odehrávají pouze zločiny, kterým policie ani při nejlepší snaze zabránit prostě nedokáže. Po pilném nemocničním ošetřovateli, který dával, dával až předal máme dalšího pána, tentokrát ze Slovenska, který má rád, má rád a … jeho už asi nikdo teď rád nemá.
Proč se to stává zrovna v Havlíčkově Brodě? Nedivím se, že tady existuje taková koncentrace podivných lidí, na to jsem si zvykl dávno, neboť druhá nejvetší psychiatrická léčebna v republice dělá své, zvláště když máte mnoho kamarádů, jež tam pracují a rádi se s vámi o své příběhy podělí. Potom vás opravdu ne-mnoho návštěvníků nonstop barů dokáže opravdu překvapit. Divím se, že tito druzí, naší léčebnu zatím ani nestihli poznat. Možná jí teprve potkají, ale to bych předbíhal rozběhnutá vyšetřování.
Divím se, že město pyšné na svůj kamerový systém na něj nedokáže nic zachytit. Nechci, aby to město vzalo jako podnět k rozšíření počtu kamer ve městě, spíše mě zvláště ten poslední případ nutí se ptát – kdy a k čemu již byly kameru opravdu úspěšně využity? Kolikrát to bylo? Jak moc se tedy vyplatí? Jak jsou běžně používány? Byla někde chyba nebo je chyba jenom statistická, tudíž tato situace dvojnásobná je nepravděpodobná? Chceme tedy čekat do třetice abychom se začali ptát sami sebe? Situace odehrávající se v televizi je situací virtuální, krajně nepravděpodobnou a neskutečnou. Jenže když se tato situace odehrává v místech, kam denně chodíte a zpravodaj z místa činu vám překáží ve vstupu do vaší oblíbené samoobsluhy, situace zreální. Jenže zreální situace nebo se mi začneme chovat virtuálně? Začneme nutit děti, aby chodily hned po škole domů, s nikým se nebavily a především, aby vždy hlásily, když se jich někdo, ať už učitel, skautský vedoucí nebo sbormistr (výčet rizikových povolání neustále utěšeně roste) bude jakkoliv dotýkat? A je toto opravdu to, co bychom měli dělat?