Reklama
 
Blog | Martin Buchta

China: Made in Google.

V minulých týdnech internet rozbouřila zpráva, že Google zvažuje stažení z čínského trhu. Oficiálním důvodem k tomuto prohlášení bylo cílené napadení gmailových účtů amerických, čínských a evropských bojovníků za lidská práva, přičemž útočníci částečně získali přístup do minimálně dvou účtů. Paralelní útok byl veden na přibližně dvacet velkých firem působících v oblasti finanční, médií a chemického průmyslu. Google z útoku přímo neobvinil čínskou vládu. Prohlásil pouze, že se jedná o poslední kapku a že firma již dále není ochotná cenzurovat vyhledávání své lokální verze vyhledávače google.cn.

Oznámení navíc přichází v době, kdy se americká legislativa chystá představit návrh, jak bojovat proti cenzuře na internetu. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že Hilary Clintonová se minulý týden sešla s představiteli Google, Cisco Systems a Microsoftu, aby s nimi projednala možnosti, jak zabránit zemím omezovat přístup k informacím.

Pozorovatelé se nedokáží shodnout v tom, zda Google toto prohlášení myslí vážně. Pokud by skutečně opustil čínský internetový trh, který je s více než 350 miliony uživatelů největším na světě, přišel by podle odhadů jenom v tomto roce o přibližně 600 milionů dolarů a zároveň v Číně posílil vliv konkurenčního Microsoftu a místních vyhledávačů, jako jsou Baidu, Sohu, či NetEase. Zůstává otázkou, zda by stažení z čínského trhu Googlu v dlouhodobém horizontu opravdu uškodilo, což pokládá za samozřejmé většina komentářů. Opustit trh s největším množstvím internetových uživatelů by v první fázi Google určitě zabolelo, nicméně následně by jeho akcie mohly posílit v rámci posílení kredibility společnosti, která jako své motto zvolila dnes již světoznámé „Don’t be Evil“.

Google se stejně jako všechny jiné společnosti musí podřizovat zákonům zemí, ve které působí. V některých evropských zemích blokuje výsledky hledání jistých neonacistických skupin, jež jsou v jiných částech světa povolené (například ve Spojených státech). V této logice je tedy naprosto zřejmé, že filtrovací mechanismy vyžadované čínskou vládou nejsou ničím zcela výjimečným a liší se především v množství filtrovaných dotazů. Pokud přijmeme tento předpoklad ukazuje se, že naše hodnocení o tom, co má či nemá být filtrováno, pochází z etiky. Filtrujeme pedofilii, násilí na dětech, terorismus a další oblasti, které považujeme pro společnost za nepřijatelné. Stejně tak Čína filtruje oblasti, které jsou pro nepřijatelné pro režim. Tento argument nemá v žádném případě za cíl ospravedlňovat počínání čínské vlády, má pouze poukázat na nestejný metr používaný při hodnocení podobných událostí.

V jiném úhlu pohledu jde o zatím největší měření sil mezi soukromým a státním sektorem ve dvacátém prvním století. Čína je největší ekonomikou světa a Google jednou z nejznámějších a nejmocnějších společností. Oznámení Googlu, lze tedy chápat jako o první kolo střetu, ve kterém jde především o vymezení mocenských rolí mezi těmito dvěma kolosy. I právě proto je spor mezi Googlem a Čínou klíčový. Může nám totiž ukázat, kam až může soukromá firma z pozice své moci dojít při jednání se státem.

Reklama