Na úvod si ujasněme barevný kolorit thajské politiky: červená je barva stoupenců Thaksina Sinawatry, kteří pocházejí většinou z chudých venkovských oblastí především ze severu země. Žlutá je barva královská a je používána stoupenci strany People’s Alliance for Democracy (PAD), kteří se rekrutují z řad monarchistů a zástupců středních a vyšších městských vrstev, především z Bangkoku. Armáda většinou straní žluté – zatímco při obsazení letiště na podzim roku 2008 a v jiných případech armáda nezakročila, při dubnových songkranových nepokojích se jasně postavila proti demonstrantům.
Thaksin, jeden z králů v šachové partii, je zajisté velice rozporuplná osoba – zkorumpovaný miliardář a zároveň velice populární politik – jediný premiér, který dokázal v posledních padesáti letech vyhrát dvoje volby. Thaksinova politická dráha je na thajské poměry vskutku impozantní. Do politiky vstoupil v roce 1994 a v roce 1998 založil vlastní stranu Thai Rak Thai („Thajci milují Thajce“), která vyhrála v roce 2001 naprosto suverénním způsobem parlamentní volby. Jako premiér provedl řadu populistických reforem zaměřených na podporu chudších rurálních oblastí a také například spustil program všeobecné zdravotní péče, která v Thajsku do té doby vůbec neexistovala. Dokázal udržet vládnoucí koalici po celé funkční období, což se žádnému thajskému premiérovi od konce druhé světové války nepodařilo a v roce 2005 dokázal opět zcela přesvědčivým způsobem vyhrát volby. V té době již však čelil obviněním z korupce, podplácení, konfliktu zájmů, krácení daní, ohrožování svobody tisku a nelegálního nabytí majetku během svého funkčního období (při nástupu do funkce v roce 2001 byl jeho majetek odhadován na 15 miliard bahtů, zatímco v roce 2006 již minimálně na 76 miliard bahtů – přes dvě miliardy amerických dolarů).
Thaksin se rozhodl vypsat předčasné volby a potvrdit mandát k vládnutí. V únoru 2006 došlo k rozpuštění parlamentu. Následné volby v dubnu 2006 však byly opozičními stranami v podstatě bojkotovány a v květnu 2006 zrušil ústavní soud jejich platnost a vypsal volby na říjen 2006. K těm již ale nikdy nedošlo. Opakované protesty vyvrcholily 19. září 2006, kdy vojenská junta provedla nekrvavý převrat a ujala se vlády. Většina reforem byla zrušena. Následovalo rok a půl dlouhé účinkování vojenské vlády, které si však za toto poměrně dlouhé období nedokázala získat v zemi podporu veřejnosti, což se odrazilo ve výsledku parlamentních voleb v prosinci roku 2007, ve kterých armádou podporovaní politici zcela propadli a nejvíce hlasů nasbírala opoziční strana PPP, jejíž předseda Samak Sundaravej byl opozicí považován za pouhou loutku v rukou Thaksina Sinawatry. Protivládní protesty pak vedla opoziční strana Lidová aliance pro demokracii (PAD), která stála za podobnými pouliční protesty i v roce 2006 před vojenským pučem.
Thaksin po vojenském převratu odjel ze země a vrátil se zpět až v únoru 2008. Rozběhlo se několik soudních líčení proti jeho osobě a bylo mu zakázáno cestovat do zahraničí. V srpnu 2008 dostal od soudu jednorázové povolení navštívit zahájení letních olympijských her v Pekingu, ze kterého se již do Thajska nevrátil. V říjnu 2008 jej Nejvyšší soud uznal vinným za zneužití svých pravomocí ve funkci premiéra a v nepřítomnosti jej odsoudil ke dvěma letům nepodmíněně.
Na začátku září 2008, po mnoha týdnech masivních „žlutých“ protestů, zbavil ústavní soud Samaka Sundaraveje funkce předsedy vlády. Sedmnáctého září 2008 byl thajským parlamentem s velkou většinou hlasů schválen jako nový premiér Somchai Wongsawat, který v minulé vládě figuroval jako místopředseda vlády a ministr školství. Celý podzim roku 2008 pak tisíce stoupenců strany PAD protestovalo proti vládě strany PPP a požadovali premiérovu demisi, neboť jej považovali za loutku v rukou jeho švagra Thaksina. Příznivci PAD byli oblečeni ve žluté barvě, jež je tradičně spojovaná s králem Bhumibolem, jehož fotografie se na demonstracích také často objevovaly. Premiér odmítal odstoupit s tím, že jeho vláda má jasný mandát vzešlý z voleb a hodlá jej splnit. Na podporu vlády ve stejném období demonstrovali pro změnu stoupenci strany Jednotné fronty demokracie proti diktatuře (United Front for Democracy against Dictatorship – UDD) jejíž tradiční barvou je červená. Protivládním demonstrantům se podařilo obklíčit parlament a vynutit si odklad plánovaného společného zasedání obou jeho komor. Sedmého října 2008 došlo k násilným potyčkám s pořádkovými silami. Dvě osoby přišly o život a stovky dalších utrpěly zranění. Demonstranti svůj protest ještě vystupňovali, když se jim podařilo obsadit terminál mezinárodního letiště v Bangkoku. Náčelník generálního štábu ozbrojených sil thajského království odmítl nasazení armády a doporučil vládě, aby rozpustila parlament a vypsala předčasné volby. V prosinci 2008 thajský ústavní soud zakázal vládní stranu PPP a jejímu vedení, včetně premiéra, vystavil pětiletý zákaz politické činnosti. Do funkce předsedy vlády byl zvolen vůdce opoziční Demokratické strany Abhisit Vejjajiva, který je premiérem dodnes.
V březnu a dubnu roku 2009 poté již pro změnu opoziční strana UDD vyvolala již zmíněné songkranové protesty v thajském hlavním městě. V okolí vládních budov se sešlo přes sto tisíc demonstrantů a napětí postupně vzrůstalo. Situace začala být kritickou 11. dubna 2009 a armáda vyhlásila výjimečný stav v Bangkoku a v Pattayi, kde se konalo setkání představitelů zemí ASEAN. Demonstrantům se podařilo vniknout do hotelu, kde se konference konala a toto setkání narušit. Všechny hlavy států byly evakuovány vrtulníkem. V neděli 12.dubna 2009 hořely ve dvou ulicích autobusy, zatímco celý zbývající Bangkok slavil Songkran, třídenní vodní festival plný hudby a tance. V pondělí 13. dubna armáda vydala zatykače na čtrnáct hlavních představitelů UDD a o den později opozice oficiálně ukončila protesty a vyzvala demonstrující k návratu domů. Celkově bylo při nepokojích zraněno přes 120 lidí, většinou demonstrantů a minimálně jeden demonstrant podlehl střelným zraněním. Samotní vůdci UDD považovali výslednou situaci za „oddechový čas před dalšími akcemi“, a proto ani současné protesty nejsou příliš překvapivé.
Současné demonstrace začaly 3.dubna 2010. Počet protestujících se neustále zvyšoval a situace eskalovala 10.dubna, kdy bylo při střetech s pořádkovými silami zabito 25 demonstrantů a přes 800 zraněno. 22. dubna jeden člověk zabit a 80 přes zraněno granátem vhozeným na provládní demonstraci. Demonstrující vyzvali vládu a parlament k demisi a vypsání předčasných voleb, přičemž jako lhůtu k provedení těchto kroků určili třicet dní. Premiér, ve společném vystoupení spolku s velitelem ozbrojených sil, tento požadavek odmítl. Opozice obviňuje vládu, že připravuje ozbrojený zásah proti demonstrujícím a připravuje se na další boje. Žádná ze stran stale ještě nepožádala krále o to aby zasáhl, pravděpodobně proto, že nikdo si nepřeje zmrazení konfliktu v tomto patovém stavu.
Thaksin se v listopadu 2009 se přesunul do Kambodže, kde mu byl udělen titul poradce pro ekonomiku kambodžského premiéra Hun-Sena, který zemi prakticky neomezeně vládne již od roku 1989. Thaksinovo pobývání v Kambodži je politicky velice ožehavé, neboť Thajsko a Kambodža vedou dlouholeté pohraniční spory o starobylý chrám Preah Vihear (v Thajsku známém coby Phra Viharn). Thaksin se nehodlá vzdát možnosti návratu do Thajska a přijít o svůj značný vliv i stále silnou voličskou podporu, avšak nemůže se vrátit bez nějaké formy dohody s králem, který by mu udělil amnestii, neboť soudní verdikt, jež jej odsoudil ke dvěma letům vězení nepodmíněně, je stále platný.
V Thajsku již po několik desetiletí vládne úzká skupina tradiční městské elity, armády a royalistů („Amartayatipatai“). Současné nepokoje jsou dalším kolem střetu mezi Thaksinem a tradiční elitou o to, kdo bude mít větší vliv na utváření budoucího Thajska. Thajská společnost je hluboce rozdělena a potřeba dialogu o dalším směřování země je zjevná. Jedním z důvodů dlouhodobé politické krize v Thajsku je představa o jejím politickém zřízení. Vládnoucí PAD se netají svou obavou, že Thaksin má v plánu zrušit monarchii a vyhlásit republiku, což on sám rezolutně odmítá. PAD tvrdí, že západní forma demokracie v Thajsku nefunguje, neboť umožňuje, aby výsledek voleb určovala masa chudého venkovského obyvatelstva, které se nechá snadno uplatit. Místo toho chtějí posílit roli thajského monarchy a navrhují, aby většinu členů parlamentu jmenoval on, nikoli voliči. Chtějí se tedy vrátit do určitého statusu quo, který by zaručoval úzké elitě kontrolu nad vývojem země. Thaksin zůstává stále jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi, přinejmenším na venkově, kde žije většina obyvatelstva a i v případě dalších parlamentních voleb existuje vysoká pravděpodobnost, že strana jím vedená či podporovaná dosáhne opět velmi dobrých volebních výsledků. Na thajskou ekonomiku začíná stále silněji doléhat tříleté období politické nestability. Zahraniční investice i vládní projekty byly výrazně zpomaleny, často i zcela zastaveny. Nejbližším úkolem vlády je tedy politická stabilizace, která se ale pravděpodobně neobejde bez dohody s opozicí, a tedy i s Thaksinem Sinawatrou.
Zajímavé zdroje:
http://www.bangkokpost.com/news/politics/175717/the-big-issue-people-say-the-craziest-things
http://www.bangkokpost.com/blogs/index.php/2010/04/23/how-many-more-coffins?blog=64
http://www.bangkokpost.com/news/politics/36609/accidentally-on-the-front-line