Krize v Barmě a následně v Číně ukázala bolavý palec současného světa, který nikdo nechce, nebo neumí, léčit. Barmský režim opět po roce naprosto jasně ukázal, že lid je pro něj až na posledním místě pelotonu, možná že ani nestartuje ve stejném závodě.
Základem jeho postoje bylo "neudělat chybu" – znamenající neotevřít se příliš, což by mohlo destabilizovat režim.
Mezitím umírali lidé.
Cesta z tohoto začarovaného kruhu je velmi složitá, obecně mají všechny diktátorské režimy společné, že se dnaží udržet vlastní moc mocí jimi svěřenou, a to za každou cenu.
Armáda, obvykle nejprotěžovanější složka diktaturní společnosti, většinou za diktátory neochvějně stojí.
Zajímavé je, že i když dojde ke změně režimu za nový, demokratičtější, nemusí to být demokratické síly, které v nových, demokratických volbách vyhrají volby. Příkladem je situace v Palestině, ale i na mnoha jiných místech světa. Děmokracie se prostě zdá být příliš křehká princezna oproti buldozerům laciných slibů a populismu.
Zde se dostáváme ke klasickému problému: co to znamená demokracie v pojetí zemí, jež byly po většinu své existence zvyklé na diktaturu?
Nabízí se příklad Ruska a jeho interpretace vládnoucího stylu jako "suverénní demokracie", jež zůstává především suverénně nedemokratická.
Nový ruský prezident má samozřejmě možnost vládnoucí kurz změnit, ale je otázkou, proč by to měl dělat, když protestující elity byly eliminovány, nebo odemigrovány a mlčící většina si rychle zvykla na nastolený kurz.
Možná, že hlavní devizou demokracie je ekonomický prospěch. Demokratické země jsou v současné době zároveň také ekonomicky nejvyspěleší. Bylo by chybou ale zaměňovat demokracii za kapitalismus. Kapitalismu se v demokratickém prostředí dobře daří, nicméně přežívá i v prostředích demokratických méně, či oněch suveréně nedemokratických. Pokud se vrátíme k Rusku, tak pohonem ekonomiky jsou ohromné zásoby nerostných surovin, přičemž většina z nich je vyvážena a zpracovávána v zahraničí. V tomto ohledu je Rusku výrazně rozvojovou (ne rozvinutou) ekonomikou.
Demokracie je ale především způsob myšlení normálních lidí (demos = lid). Je velkou utopií budovat demokracii shora, demokracie musí vyrůst z lokálních zdrojů, mezi normálními lidmi, na úrovni samosprávy. Vláda jim může maximálně připravit podmínky, ale pokud je demokratická vláda, neznamená to, že země žije demokraticky. Možná by bylo vhodné se zamyslet nad znovuzavedením ostrakismu a nevhodné občany zbavit občanství a deportovat ze země. I když, byli by ti nevhodní spíš demokraté či demogogové?